Aletha Solterová – Slzy raného dětství

279

Cítíte se pláčem a záchvaty vzteku svého dítěte zaskočeni? Nevíte, jak se k němu postavit, nemáte k jeho řešení potřebnou trpělivost nebo vás rozčiluje? Máte problém zorientovat se v záplavě rad, které si navzájem protiřečí? Tato kniha vám dodá potřebnou sebedůvěru a pomůže vám zůstat s dítětem i během náročnějších okamžiků v citovém spojení. Slzy raného dětství, dosud přeloženy do jedenácti jazyků, popisují nový způsob zacházení s dětským pláčem od okamžiku narození až do osmi let věku. Tento ohleduplný a revoluční přístup má mnoho výhod, mezi něž patří například následující: – pomáhá dětem prospat celou noc – předchází kázeňským problémům – pomáhá dětem udržet déle pozornost – redukuje agresivitu a hyperaktivitu – pomáhá dětem vyrovnat se s traumatem.

Skladem

Katalogové číslo: 1054 Kategorie: Štítky: ,

Popis

Děti, které mají možnost dostatečně plakat, se lépe učí Všechny děti se rodí s úžasným intelektuálním potenciálem. Ten je nicmé- ně v mnoha dětech posléze částečně zablokován, pokud neměly možnost případná citová zranění, frustrace nebo strachy patřičně zpracovat a zbavit se jich pomocí léčivých mechanismů pláče a záchvatů vzteku. To blokuje plný rozvoj intelektu, částečně proto, že dítě má sníženou schopnost soustředit se a  učit, protože je rozptylováno bolestnými pocity. Je například poněkud složité dávat ve škole pozor, když se vaši rodiče chystají rozvádět a vy netušíte, s kým z nich budete žít. Existuje celá řada důkazů o tom, že stres a traumatizující zážitky během dětství mohou mít negativní dopad na schopnost přemýšlet a učit se.12 Studie čtyř tisíc sedmiletých dětí odhalila spojitost mezi mírou stresu a inteligencí. Ty nejvystresovanější děti měly nejnižší IQ.13 V jiné studii měřili vědci intelektuální schopnosti rumunských sirotků, z nichž mnozí měli za sebou traumatizující zážitky zneužívání nebo zanedbávání. Tyto děti měly zpomalenou schopnost se učit, což souviselo s přebytkem glukokortikoidů (konkrétně kortizolu) v  jejich krevním oběhu. Děti s nejnižšími intelektuálními schopnostmi měly nejvyšší hladiny kortizolu.14 Jak už jsem uvedla výše, tyto hormony jsou produkovány při stresu kůrou nadledvinek a  mohou poškodit část mozku zvanou hipokampus. Tato část hraje velmi důležitou orli v procesu učení a paměti.15 Neví se, do jaké míry je poškození mozku, způsobené nadbytkem těchto stresových hormonů, vratné. Pláčem a proléváním slz se zbavujeme nadbytečného ACTH, čímž se snižuje hladina glukokortikoidů, a je proto možné, že se může schopnost učení u traumatizovaných dětí zlepšit, pokud začnou jejich slzy a záchvaty vzteku být přijímány.

Děti, které mohou plakat a  vztekat se, kdykoli potřebují, si zachovají úžasnou schopnost přemýšlet a učit se. Odborníci pracující ve vzdělávání objevili, že se děti dokážou pro učivo více nadchnout a učí se lépe, když je jejich potřeba uvolnit bolestné pocity uznána a akceptována.16 Pláč dětské schopnosti učit se prospívá ještě z jednoho důvodu. Děti pravidelně zažívají frustraci, často právě v souvislosti s učením, a takové okamžiky jim budoucí, podobné zkušenosti snadno připomenou. Není-li dě- tem dovoleno plakat, mohou jim tyto frustrace později bránit v učení. Vezměme si následující příklad: holčička, která si s sebou od dětství nese nahromaděnou frustraci z  toho, že se jí nedařilo skládat puzzle, možná bude mít na střední škole problémy ovládnout geometrii. Rozličné tvary jí mohou nevědomky připomínat všechny skládačky, které jí daly tolik zabrat, a rozzlobí ji. Bude mít potom potíže se nad problémy v klidu zamyslet, protože bude v duchu reagovat na imaginární zdroje emoční bolesti. Dopad těchto situací lze minimalizovat, pokud mají děti možnost se s frustracemi během dětství kdykoli vypořádat pomocí pláče nebo záchvatu vzteku, čímž na místě vyřeší aktivovanou stresovou reakci a neponesou si ji dál. Budou se pak moci k  dalšímu učení stavět objektivněji, protože jim nebude překážet žádná nepřiměřená emoční reakce. (str.46-47)