A. S. Neill – Summerhill

,,Člověk nemůže být svázaný nějakým učením a zároveň šťastný. Nutnost zajistit dětem štěstí by měla být základním principem všech vzdělávacích systémů. Školy by měly být posuzovány podle výrazů na tvářích jejich žáků, ne podle studijních výsledků.“

Většina lidí, která slyší o Summerhillu poprvé, nevěří svým uším. Školu, ve které žáci spolu-rozhodují o tom, co, kdy, kde, jak či od koho se budou učit a která navíc existuje už od roku 1921, si prostě neumíme představit. Summerhill, příběh první deokratické školy na světě je jednou z knih, která nevratně mění pohled na život. Je velmi pravděpodobné, že se jejím přečtení na výchovu a vzdělávání už nedokážete podívat tak jako dříve. A.S.Neill říkal, že do sedmi let je rozhodnuto, jací z nás vyrostou lidé. Pokud přemýšlíme o skutečné svobodě člověka, je třeba začít právě u dětí. Proto je tato kniha pro téma svobodnějších přístupů k práci “i” (nebo “právě”) v dnešní době více než relevantní. Summerhill jako jediná naše kniha existuje i v Braillově písmu.

,,Když se zamyslím, u nás v Summerhillu opravdu bereme děti jako rovnocenné a ve většině situací s nimi jednáme jako s dospělými. přitom nezapomínáme na to, že se od dospělých liší, a přesto s nimi mají mnoho společného. Nechceme po strýčkovi Billovi, aby dojedl, co má na talíři, když nemá rád mrkev, ani neposíláme otce, aby si šel umýt ruce, než si sedne ke stolu. Proč by k čertu mělo záležet, jestli si Tommy sedne ke stolu s neumytýma rukama? Tím, že budeme děti neustále opravovat v chování, určitě v nich vytváříme pocit méněcennosti a urážíme jejich přirozenou důstojnost.“