Thomas Pedroli – Rozhovory s Iris Johansson / Intuitivní pedagogika
Iris Johansson jsem poznal v roce 2002, když jsem ji zval, aby se podílela na semináři intuitivní pedagogiky. Během semináře jsme se zhruba 90 účastníky připravovali další tříleté školení. Pohledy na to, jak by mělo takové školení vypadat, byly dost různé, a emoce, které při těchto jednáních vznikaly, byly velmi výbušné. Když bylo zřejmé, že v jednáních shoda nevznikne, nabídla Iris, že bude moderovat setkání se všemi 90 účastníky. Poté, co krátce vysvětlila pravidla setkání, nechala promluvit jednotlivě každého účastníka. Někteří měli jen krátký proslov, někteří projevovali vypjaté emoce, jiní si stěžovali na organizaci nebo začali plakat, další přicházeli s myšlenkovými koncepty atd. Iris přijala všechny příspěvky přátelsky, se zájmem a s klidem. Občas položila věcnou otázku a předala slovo dál. Trvalo to víc než dvě hodiny, než všichni promluvili a kruh se uzavřel. Úžasné bylo, že potom nám stačilo už jen 20 minut rozhovoru na to, abychom našli shodu nad konceptem školení a postupem!
Až mnohem později jsem pochopil, čím byl tenhle zázrak možný! Iris poslouchala způsobem, že se bez výjimky všichni zúčastnění cítili bezpečně a pochopení. Všechny příspěvky vzala Iris zcela bez hodnocení. Každý tak mohl cítit, že je přijatý, mohl cítit a vnímat sebe namísto toho, aby své emoce nasměroval ze sebe ven tím nebo jiným směrem. Když z atmosféry vyprchaly emocionální náboje, ukázala se řešení, mezi kterými už bylo možné zvolit, a shodě už nestálo nic v cestě. Tam mi došlo, že Iris je mistryní v komunikaci, od které se chci hodně naučit! Řešení z rozhovoru vydržela ostatně dobrých 12 let a přispěla k tomu, že vzdělávání v intuitivní pedagogice zúčastnily stovky lidí. Zarážející je, že Iris je autistka! Vždyť právě autisté zažívají na poli komunikace tolik překážek! Ve své autobiografii „Jiné dětství“ popisuje Iris svou ohromující cestu, která vedla nakonec k tomu, že je dnes velmi žádanou specialistkou v komunikaci. V posledních letech mluvila Iris opakovaně o tom, že se lidé narození po roce 1990 rodí do zcela nové komunikační dimenze. A že rozdíly mezi mladší a starší generací vůbec nelze popsat jen obyčejným generačním konfliktem. Vlivem zásadní změny paradigmatu nastává společenský, kulturní a ekonomický obrat. Nové paradigma se hlásí už dlouho, i když se mnozí lidé, kteří byli narozeni před rokem 1990, ještě pokoušejí křečovitě držet starého a také mu opravdu věřit. Situace dětí, mládeže a mladých dospělých je dnes proto nanejvýš složitá. Mnozí mladí lidé jsou v současnosti znejistěni do té míry, že mnohdy ztrácejí odvahu s dospělými komunikovat. Je bolestně zřetelné vidět, že v našich vzdělávacích institucích pracujeme z větší části s metodami, myšlenkami a věroukou z 19. století.
V této knize jsem shrnul náhledy Iris na vztah přechodu ze třetí ke čtvrté komunikační dimenzi, jak ona sama tuto změnu paradigmatu nazývá, do podoby rozhovoru. Jde o víc než 40 hodin audiozáznamu. Při zpracování textu jsem se snažil zachovat v mnoha ohledech velmi originální formulace. Iris používá často slova v neběžném významu nebo vymýšlí nové pojmy. Pro lepší pochopení jsem zařadil na konci knihy seznam slovíček „řeči Iris“. Otázky v textu pocházejí od mnoha různých účastníků semináře. Odpovědi na otázky jsou vždycky znovu překvapující, originální a nové a současně velmi precizní, aktuální a člověka vedou dále. Doufám, že kniha bude moci přispět k tomu, že jako čtenář získáš hlubší pochopení sebe, své komunikace s druhými a svých vlastních možností, jak přispět k nezbytným a potřebným proměnám společnosti. Ve čtvrté dimenzi se procesy nedějí už tolik lineárně, jak jsme byli zvyklí ve třetí dimenzi, tedy od „a“ přes „b“, „c“, „d“ na začátku až k „zet“, kde dorazíme do cíle. V tomto smyslu můžeš knihu číst i jiným způsobem. Například otevřeš knihu na místě, které tě zaujme, a odtud se necháš vést k úplně jiné kapitole, potom zjistíš, že ti chybí základy z úvodu, a vrátíš se tam atd. A celou dobu nemáš před sebou výsledek, ale vnímáš v sobě, co v tobě rozpohybovávají myšlenky a jak se k nim stavíš. Thomas Pedroli